My lidé jsme se od počátku naší existence vždy snažili být šťastní. Také zkoušíme spoustu věcí, jdeme těmi nejrozmanitějšími a především nejriskantnějšími cestami, abychom mohli znovu zažít/projevit harmonii, štěstí a radost ve vlastním životě. V konečném důsledku je to také něco, co nám někde dává smysl života, něco, z čeho vyplývají naše cíle. Rádi bychom znovu zažili pocity lásky a štěstí, nejlépe trvale, kdykoli a kdekoli. Často však tohoto cíle nemůžeme dosáhnout. ...

Existuje univerzální čas, který ovlivňuje vše, co existuje? Všeobjímající doba, které je každý nucen přizpůsobit se? Všeobjímající síla, která nás lidi od počátku naší existence stárne? No, široká škála filozofů a vědců se zabývala fenoménem času v celé historii lidstva a znovu a znovu byly postulovány nové teorie. Albert Einstein řekl, že čas je relativní, to znamená, že závisí na pozorovateli, nebo že čas může plynout rychleji nebo dokonce pomaleji v závislosti na rychlosti hmotného stavu. S tím prohlášením měl samozřejmě naprostou pravdu. ...

Lidé si vždy kladli otázku, zda je budoucnost předem daná nebo ne. Někteří lidé předpokládají, že naše budoucnost je vytesána do kamene a že ať se stane cokoli, nelze ji změnit. Na druhé straně jsou lidé, kteří jsou přesvědčeni, že naše budoucnost není předem daná a že ji můžeme díky své svobodné vůli utvářet zcela svobodně. Ale která teorie je nakonec správná? Je některá z teorií pravdivá nebo je naše budoucnost něco úplně jiného. ...

V mých mladších letech jsem o přítomnosti přítomnosti nikdy moc nepřemýšlel. Naopak, většinu času jsem z této všezahrnující struktury téměř nejednal. Zřídka jsem duševně žil takzvaně nyní a často se až příliš často ztrácel v negativních minulých nebo budoucích vzorcích/scénářích. V té době jsem si toho nebyl vědom a tak se stalo, že jsem čerpal spoustu negativity ze své osobní minulosti nebo ze své budoucnosti. ...

Všechno v životě člověka by mělo být přesně tak, jak se to aktuálně odehrává. Neexistuje žádný možný scénář, ve kterém by se mohlo stát něco jiného. Nemohli jste zažít nic, opravdu nic jiného, ​​protože jinak byste prožili něco úplně jiného, ​​pak byste si uvědomili úplně jinou fázi života. Často ale nejsme spokojeni se svým současným životem, hodně se trápíme minulostí, můžeme litovat minulých činů a často se cítíme provinile. ...

Přítomnost je věčný okamžik, který vždy existoval, je a vždy bude. Nekonečně se rozšiřující okamžik, který provází naše životy nepřetržitě a trvale ovlivňuje naši existenci. S pomocí přítomnosti můžeme utvářet naši realitu a čerpat sílu z tohoto nevyčerpatelného zdroje. Ne všichni lidé si však uvědomují současné tvůrčí síly, mnoho lidí se přítomnosti nevědomě vyhýbá a často ztrácí sami sebe ...