Termín dualita v poslední době znovu a znovu používá široká škála lidí. Mnohým však stále není jasné, co pojem dualita vlastně znamená, o co jde a do jaké míry utváří náš každodenní život. Slovo dualita pochází z latiny (dualis) a doslova znamená dualita nebo obsahující dva. Dualita v podstatě znamená svět, který je zase rozdělen na 2 póly, duály. Horké – studené, muž – žena, láska – nenávist, muž – žena, duše – ego, dobré – špatné atd. Ale ono to nakonec není tak úplně jednoduché. V dualitě je mnohem víc a v tomto článku se jí budu věnovat podrobněji.
Vytvoření dualitního světa
Dualitní státy existují od počátku naší existence. Lidstvo vždy jednalo podle dualistických vzorců a rozdělovalo události, události, lidi a myšlenky na pozitivní nebo negativní stavy. Tato hra duality je udržována několika faktory. Na jedné ruce dualita se vynořuje z našeho vědomí. Celý život člověka, vše, co si člověk dokáže představit, každý spáchaný čin a vše, co se stane, je nakonec jen výsledkem jeho vlastního vědomí a myšlenek, které z něj vyvstávají. Setkáte se s přítelem jen proto, že vás poprvé napadl ten scénář. Představovali jste si setkání s touto osobou a pak jste si tuto myšlenku uvědomili tím, že jste se dopustili činu. Všechno pochází z myšlenek. Celý život člověka je pouze produktem jeho vlastní představivosti, mentální projekcí jeho vlastního vědomí. Vědomí je v podstatě bezčasoprostorové a bez polarity, proto se vědomí rozšiřuje každou vteřinou a neustále se rozšiřuje o nové zážitky, které lze zase vyvolat ve formě našich myšlenek. Dualita v tomto kontextu vychází z našeho vědomí, když používáme svou vlastní představivost k rozdělení věcí na dobré nebo špatné, pozitivní nebo negativní. Ale vědomí není ze své podstaty dualistický stav. Vědomí není ani muž, ani žena, nemůže stárnout a je pouze nástrojem, který používáme k prožívání života. Přesto každý den zažíváme dualistický svět, hodnotíme události a klasifikujeme je jako dobré nebo špatné. Důvodů je několik. My lidé jsme v neustálém boji mezi duší a egoistickou myslí. Duše je zodpovědná za generování pozitivních myšlenek a činů a ego vytváří negativní, energeticky husté stavy. Naše duše se tedy dělí na pozitivní stavy a ego na stavy negativní. Vlastní vědomí, vlastní myšlenkový pochod je vždy řízen jedním z těchto pólů. Buď použijete své vědomí k vytvoření pozitivní reality (duše), nebo vytvoříte negativní, energeticky hustou realitu (ego).
Konec dualitních států
Tato změna, která je v tomto kontextu také často vnímána jako vnitřní boj, vede nakonec k tomu, že znovu a znovu rozdělujeme lidi na negativní nebo pozitivní události. Ego je jen část lidské bytosti, která nás vede k vytváření negativní reality. Všechny negativní emoce, ať už je to bolest, smutek, strach, hněv, nenávist a podobně, pramení z této mysli. V současném věku Vodnáře však lidé opět začínají rozpouštět svou egoistickou mysl, aby byli schopni vytvořit výhradně pozitivní realitu. Tato okolnost v konečném důsledku vede k tomu, že v určitém okamžiku zahodíme všechny své soudy a už věci nehodnotíme, nerozdělujeme na dobré nebo špatné. Postupem času člověk takové myšlení odhodí a znovu najde své vlastní vnitřní pravé já, to znamená, že se na svět dívá výhradně pozitivníma očima. Člověk se již nedělí na dobré a špatné, pozitivní nebo negativní, protože celkově vidí pouze pozitivní, vyšší, božský aspekt. Člověk pak pozná, že celá existence sama o sobě je pouze prostorově-časový výraz bez polarity. Všechny nehmotné a hmotné stavy jsou v podstatě jen výrazem zastřešujícího vědomí. Každý člověk má část tohoto vědomí a vyjadřuje skrze něj svůj vlastní život. Samozřejmě v tomto smyslu existují například mužské a ženské výrazy, pozitivní a negativní části, ale protože vše pochází ze stavu bez polarity, základní základ všeho života nemá dualitu.
2 různé tyče, které jsou jako celek jedna!
Podívejte se na ženy a muže, jakkoli mohou být odlišní, na konci dne jsou jen produktem struktury, která nemá v jádru žádnou dualitu, výrazem zcela neutrálního vědomí. Dva protiklady, které dohromady tvoří celek. Je to jako mince, obě strany jsou různé, přesto obě strany tvoří celek, jednu minci. Toto poznání je důležité i proto, abychom mohli prorazit vlastní reinkarnační cyklus nebo se k tomuto cíli přiblížit. V určitém okamžiku odložíte všechny vlastní blokády a naprogramování, postavíte se do pozice tichého pozorovatele a uvidíte pouze božskou jiskru v celé existenci, v každém setkání a v každém člověku.
Člověk už v tomto smyslu nesoudí, zahazuje všechny soudy a vidí svět takový, jaký je, jako výraz gigantického vědomí, které se individualizuje prostřednictvím inkarnace, prožívá samo sebe, aby bylo možné znovu ovládnout dualitu života. V tomto smyslu zůstaňte zdraví, šťastní a žijte život v harmonii.
Ale dualita není špatná věc, že, pokud chápeme obě strany jako jednu? A věřím, že i ego v něm má své místo, stejně jako všechno na světě má své místo. Pokud chci vzdát boj, pak bych měl přestat bojovat. Tak také přestaňte bojovat s mým egem a zahrňte ho do svého celkového bytí stejně jako přání, aby se ostatním dobře dařilo. Bez schopnosti rozlišování nemůžu lidem vlastně nic dát, jeden to potřebuje jako druhý. To je moje přesvědčení, jiná přesvědčení jsou povolena, ale osobně mi to připadá nejklidnější. Ne po boji.