Život člověka je opakovaně charakterizován fázemi, ve kterých je přítomna silná bolest srdce. Intenzita bolesti se liší v závislosti na prožitku a často vede k tomu, že se cítíme paralyzováni. Můžeme jen myslet na odpovídající zkušenost, ztrácet se v tomto duševním chaosu, trpět stále více a v důsledku toho ztrácet ze zřetele světlo, které nás čeká na konci horizontu. Světlo, které jen čeká na to, abychom ho znovu prožili. Mnozí v této souvislosti přehlížejí, že zlomené srdce je důležitým společníkem v našich životech, že taková bolest má potenciál pro obrovské uzdravení a posílení stavu mysli. V následující části se dozvíte, jak můžete bolest nakonec překonat, jak z ní můžete mít prospěch a jak si můžete znovu užívat života.
Největší lekce v životě se učí skrze bolest
V podstatě všechno v životě člověka by mělo být přesně tak, jak to je. Neexistuje žádný materiální scénář, ve kterém byste mohli zažít něco jiného, protože jinak by se stalo něco jiného, pak byste si uvědomili úplně jiný myšlenkový pochod a prožili jinou fázi života. Úplně stejné je to s bolestnými zážitky, momenty, které jako by vám vyrvaly půdu pod nohama. Vše má svůj důvod, hlubší smysl a nakonec slouží vlastnímu duchovnímu rozvoji. Každé setkání s člověkem, každá zkušenost, bez ohledu na to, jak bolestivá byla, vědomě vstoupila do našeho života a iniciovala příležitost k růstu. Ale často je pro nás těžké z bolesti vykročit. Udržujeme se uvězněni v dobrovolném, energeticky hustém stavu vědomí a neustále trpíme. Je pro nás obtížné soustředit se na pozitivní aspekty současného stavu vědomí a v této souvislosti často promeškáme šanci vlastního silného dalšího rozvoje, který v sobě takový stín nese. Každá bolestná zkušenost nás něco naučí a nakonec vede k nalezení více sebe sama, člověk je žádán vesmírem, aby se znovu stal celistvým, aby znovu našel sám sebe, protože láska, blaženost, vnitřní klid a hojnost jsou v podstatě trvale přítomny, jen čekají, až budou aktivně znovu uchopil a žil vědomím. Bez ohledu na to, co se ve vašem životě momentálně děje, bez ohledu na to, jaké bolestné zážitky jste prožili, na konci dne se i tato část vašeho života změní k lepšímu, o tom nesmíte nikdy pochybovat. Pouze když člověk zažije stín a vynoří se z temnoty, může dojít k úplnému uzdravení, pouze když člověk studuje negativní pól vlastního života. Na tomto místě je třeba říci, že jsem takový fenomén před časem sám zažil. Sám jsem byl v největší propasti svého života a myslel jsem si, že se z této hluboké bolesti nikdy nedostanu. Rád bych vám nyní tento příběh přiblížil, abych vám dodal odvahu, ukázal vám, že vše má svou dobrou stránku a že i ta nejhorší trápení mohou projít a přeměnit se v něco pozitivního.
Bolestivá zkušenost, která formovala můj život
Asi před 3 měsíci jsem měla 3letý vztah. Tento vztah vznikl v době, kdy jsem duchovní otázky ještě vůbec neřešil. Zpočátku jsem do tohoto vztahu vstoupil, protože jsem podvědomě cítil, že máme oba víc společného. Vlastně jsem k ní nic necítil, ale neznámá síla mi bránila jí to říct, a tak jsem se do vztahu zapojil, což vůbec neodpovídalo mé mentalitě. Od začátku mě zbožňovala a mateřskou, vždy tu pro mě byla a dávala najevo svou hlubokou lásku ke mně. Přijala celou mou bytost a dala mi všechnu svou lásku. Po té době to začalo tím, že jsem získal své první velké sebepoznání a osvícení a okamžitě jsem to s ní sdílel. Naprosto jsme si důvěřovali, svěřili jsme si časem celý život a tak jsem se s ní hned podělil o zážitky z těch večerů. Společně jsme dospívali a studovali společný život. Naprosto mi důvěřovala a nad mými zážitky se neusmívala, naopak mě za to ještě víc milovala a dávala mi ještě větší jistotu. Zároveň jsem ale začal každý den kouřit trávu, z dnešního pohledu mohu říci, že to bylo nutné k tomu, abych mohl celou tehdejší přestimulaci zpracovat. Přesto se tento začarovaný kruh nezastavil a tak se stalo, že jsem se stále více izoloval. Každý den jsem kouřil trávu a svou tehdejší přítelkyni jsem čím dál víc zanedbával. Hádky vznikly z mého vlastního břemene a já jsem se stále více izoloval. Hluboce jsem jí ranil na duši, skoro jsem tu pro ni nebyl, nic jsem s ní nedělal, málo si jí všímal a bral její povahu, vztah jako samozřejmost. Samozřejmě jsem ji miloval, ale uvědomoval jsem si to jen částečně. Za 3 roky vztahu jsem nechal vše vyklouznout z rukou a postaral se o to, aby její láska ke mně ubyla. Strašně trpěla mou závislostí, mou neschopností dát jí najevo svou lásku. Během této doby to bylo horší a horší, doma hodně plakala, byla tu jen pro ostatní, přes přítele žila o samotě a byla velmi zoufalá. Nakonec se rozpadla a vztah ukončila. Ten večer, když mi pod vlivem alkoholu zavolala a řekla mi to, jsem si jen napůl uvědomil vážnost situace. Místo toho, abych šel k ní domů a byl tam pro ni, propukl jsem v pláč, kouřil jointy a už jsem světu nerozuměl.
Poznal jsem svou duši dvojčete
Ten večer jsem zůstal vzhůru celou noc a v těchto hodinách jsem si uvědomil, že je to moje spřízněná duše (o 3 měsíce dříve jsem intenzivně studoval téma spřízněných duší, ale nikdy mě nenapadlo, že by to mohla být ona). Že je to člověk, kterého z celého srdce miluji, že mi její postava rozbušila srdce. Pak jsem jel prvním autobusem k ní v 6 hodin ráno a pak jsem na ni 5 hodin čekal v dešti. Byl jsem v koncích, plný bolesti, všechno mě bolelo, hořce jsem plakal a v duchu se modlil, aby ten vztah neukončila. Ale protože jsem den předtím nepřišel přímo za ní, jela pod vlivem alkoholu ke své kamarádce, která tam naštěstí byla pro ni (na rozdíl ode mě jsem tu pro ni ten večer nebyl ani poslední večer, ačkoli si její srdce přálo, abych byl ). V týdnech, které tomu předcházely, a zvláště v ten den, se se vztahem rozešla a druhý den to se mnou sdílela. Vše nechávám vypršet do posledního dne. Tolikrát jsem jí slíbil, že přestane, abychom spolu konečně mohli naplno prožít naši lásku. Vždycky jsem snil o tom, že se dostanu z bažiny, abych jí mohl dát, co si zaslouží, ale nedokázal jsem to a nakonec jsem ji ztratil. Všechno právě skončilo. Uvědomil jsem si, že je to moje dvojče, najednou jsem k ní rozvinul nesmírnou lásku, ale zároveň jsem si musel uvědomit, že ji svým letitým chováním děsím, že ničím její hlubokou lásku ke mně. Naprostá intimita, naše hluboké pouto bylo najednou pryč a já v následujících dnech/týdnech/měsících spadla do špatné díry. Celým vztahem jsem procházel hodiny každý den, vzpomínal na všechny chvíle, kterých jsem si nevážil, na její lásku, na její osobní dary, neustále si vzpomínal na vše, co jsem jí udělal a hlavně, prožíval její bolest. Najednou jsem si uvědomil, jak moc trpí a nemohl jsem si odpustit, že jsem to dopustil, když jsem ji miloval z celého srdce a pochopil, že je moje spřízněná duše. Zpočátku jsem skoro každý den brečel a znovu a znovu prožíval bolest, pojídal pocit viny a ztrácel ze zřetele světlo na konci obzoru. Zažil jsem v životě jiné bolestivé rozchody, ale tomuto rozchodu se nic vzdáleně nevyrovná. Bylo to pro mě traumatizující a prošel jsem si nejhorší bolestí svého života. V prvním týdnu odloučení jsem pro ni dokonce napsal knihu, ve které jsem mnohé zpracoval a vzbudil v ní naději (tato kniha vyjde koncem roku a popisuje můj život, mou duchovní kariéru, vztah a výše všechno, můj osobní rozvoj do velkých detailů, rozchod, jak se mi podařilo překonat bolest, znovu najít štěstí). No, samozřejmě, že jsem měl v některé dny nějaké problémy, cítil jsem se lépe, intenzivně jsem se zabýval svou vlastní duší a naučil se hodně o sobě ao partnerstvích, duších dvojčatech a přátelství. Bolestné chvíle však převážily a já si myslel, že tyto nikdy neskončí. Ale postupem času se to zlepšilo, myšlenky na ni se nezmenšily, ale myšlenky na ni začaly být zase vyrovnanější, že myšlenky už nebyly bolestivé.
Duální duše vždy odrážejí svůj vlastní duševní stav..!!
Rostl jsem ze dne na den a díky intenzivnímu řešení své bolesti jsem ji konečně dokázal pochopit a těžit z ní. Byl jsem jí teď vděčný, vděčný, že měla odvahu se se mnou rozejít, protože to mi dalo příležitost ukončit svou závislost a šanci se úplně rozvinout (má spřízněná duše mě podvědomě požádala, abych to konečně udělal, abych byl šťastný/ uzdravený/celý). Nebyli jsme ani nepřátelé, naopak jsme měli společný cíl vybudovat mezi sebou přátelství. Zpočátku se ale toto přátelství posouvalo stále dál a dál, jak jsem ji neustále konfrontoval s tím, že to nedokážu ukončit a že ji stále miluji. V takových chvílích jsem z ní byl Zklamaný. Odnesla vnitřní klam, že se můžeme dát zase dohromady a zrcadlila tak můj momentální psychický stav, vnitřní stav neschopnosti, zoufalství, nespokojenosti a hluboké vnitřní nerovnováhy. Tehdy mě to zpočátku hluboce ranilo, nechápal jsem, že nepotřebuje bývalého přítele, který byl zoufalý a lpěl na ní, někoho, kdo ji nedokázal PUSTIT a nechtěl ji nechat být, někoho, kdo ji omezoval. To je na duálních duších zvláštní! Duše dvojčata vám vždy ukážou, kde se právě nacházíte, jak je váš vlastní duševní stav 1:1, nefalšovaný, přímý a tvrdý. Kdybych byl spokojený nebo kdybych se koupal v přijetí své situace, pak bych jí neřekl, že to nezvládnu a nedokážu bez ní žít, reagovala by pozitivněji a odrážela by vyrovnanější stav. vědomí ode mě (Ano, to, co si myslíte a cítíte uvnitř, vyzařujete navenek, zvláště duše dvojčete okamžitě cítí nebo vidí skrze aktuální duševní stav). Kvůli tomuto chování docházelo k většímu odstupu, což mělo zase pozitivní charakter, protože tento zvětšený odstup mi signalizoval, že ještě nejsem v klidu sám se sebou a že se musím VYVÍJIT dále. I když mě tyto okamžiky zpočátku s různou intenzitou vrhaly zpět, protože jsem cítil, že stále znovu jednám z mysli svého ega a svým chováním je odrazuji, byl jsem v nich poté stále schopen rozpoznat svůj vlastní duševní stav a se tímto způsobem dále rozvíjely.
Bolest se změnila!!
Tak se postupem času stalo, že jsem byl čím dál tím lepší. Bolest se změnila a mohla se proměnit v lehkost. Okamžiků, kdy jsem byl plný smutku a viny, bylo čím dál méně a pozitivní myšlenky na ni získávaly převahu. Také jsem si uvědomil, že to není o tom nebo o tom, že mě spojení s duší dvojčete úplně nevyléčí, že je to jediný způsob, ale pochopil jsem, že jde o to stát se znovu dokonalým a tím přerušit pouto s duší dvojčete, které tam bylo. protože existuje nespočet inkarnací, které jsou schopny léčit. Uvědomila jsem si, že teď musím být sama šťastná, že opět potřebuji sílu své vnitřní sebelásky. Když se úplně milujete, přenesete tuto lásku, radost a lehkost do vnějšího světa a dosáhnete vyrovnaného stavu vědomí. V konečném důsledku je hra s duální duší také o přijetí vlastních okolností, úplného stavu vědomí nebo vlastního života takového, jaký je. No a asi po 3 měsících bolest téměř úplně zmizela. Okamžiky, kdy se staré negativní myšlenky přesunuly do mého každodenního vědomí, nebyly téměř nikdy přítomné a já se cítil opět mnohem lehčí. Podařilo se mi vystoupit z chaosu a hleděl jsem do budoucnosti s důvěrou s vědomím, že moje nadcházející budoucnost bude úžasná. Přežil jsem nejtemnější období svého života, využil bolest k osobnímu rozvoji a stal se opět šťastným. Totéž se stane vám. Nevím, kdo jste nebo odkud pocházíte, jaké jsou vaše životní cíle a co vás osobně ve vašem životě pohání. Jedno ale vím jistě, vím, že bez ohledu na to, jak bolestná může být vaše současná situace, bez ohledu na to, jak temný se vám v tuto chvíli může zdát váš život, své světlo určitě znovu najdete. Tento čas zvládnete a v určitém okamžiku se na něj budete moci ohlížet s plnou hrdostí. Budete šťastní, že se vám podařilo překonat tuto bolest a že jste se stali tou silnou osobou, kterou budete. Nesmíte ani na vteřinu pochybovat o tom, že se nikdy nevzdávejte a vězte, že nektar života dřímá hluboko ve vás a brzy bude znovu přítomen. S tímto vědomím zůstaňte zdraví, spokojení a žijte život v harmonii.
